(A)poleno!

12. března 2016 v 2:51 | Babu


Výkřik místo názvu, žádnou Apolenu neznám... myslím. Jen jsem chtěla být originální s titulky jako kdysi.
Minulý článek jsem ukončila slovy "Tak zase za rok, haha", a v ten moment jsem si neuvědomila, že mě doopravdy dřív než za rok nenapadne tu napsat a... tak. A že mě teď vlastně donutil jen fakt, že hodlám tenhle blog stále udržovat v chodu z nějakých chloupých (překlep :D chlupák! To začnu používat. Budu znít jako Francouz. Maybe. Fy chlupáku! Zní vám to francouzsky? Koho se ptám... nevím.) nostalgických popudů, a vlastník téhle domény mi (ne osobně, aspoň předpokládám :D) mailem stále vyhrožuje, že mi ho zruší. Což nechci. Proto tohle... poleno.
Možná křičím na nějaké polena, třeba aby naskočily do kamen, protože... je tu zima (vlastně ani ne, ale pointa).
Ten článek vypadá sjetěji než jsem čekala, a přitom ho píšu za střízliva, nepočítám-li menší noční mánii, která se ale objevuje poměrně pravidelně už a je důvodem toho, proč už v podstatě nechodím spát před čtvrtou hodinou noční (pro normální lidi ranní).

Co se změnilo nebo spíš... ne?
Překvapivě jsem stále student a pokud se zadaří, tak tenhle rok obdržím i nějaký... titul. Mám trochu pocit, že to nevyjde, ale jak už nějaký ten rok pro mě platí, nějak se to se mnou (jako všechno) vůbec nehne. Stále jsem nepřišla na to, co to zapříčiňuje, ale přikláním se k tomu, že stárnu a zůstává už mi jen to vcelku neškodné šílenství. "Šílenství." Tím myslím... já. Někdo to tak možná nazve, někdo ne. Vždycky mě pobaví, když se nějaký můj názor, který považuju za normální, setká s odezvou v podobě vyšokovaných ksichtů. Pardon, lidi. Je trochu náročné vyrůstat ve společnosti dvou lidí, co personifikují kočky a přilepují výhružky v podobě reklam na šrotovací firmy lidem na auta. Pak se vám trochu změní hodnoty. V něčem. I když mé hodnoty jsou stále stejně v hajzlu. Mám čím dál víc větší pocit, že je jediným štěstím lidstva, že jsem líná a moje zmrdství nedosahuje inteligenčních kvocientů géniů, možná jen některými nápady. Kdybych se s někým schopnějším a hlavně praktičtějším spojila, celkem mám víru v to, že bychom mohli napíchat (zas tak nee) napáchat nějaké... škody. *smirk* Jako třeba svrhnout vládu. (To nic, jen jsem se dívala zase na V for Vendetta, tak se mnou lomcují anarchistické choutky. Nicméně moje přání založit anarchistickou politickou stranu stále přetrvává. Zájemci? *wink wink* (Přestaň s těmi smajlíky, fakt. Tady nejsi... nevím kde.)

Tak čauky.
(Bože, pokud existuje nějaký Bůh internetu, tak teď zasáhne a nedovolí mi to zveřejnit.)
(Edit: Tak ne. Vím, proč jsem agnostik, a proč jím asi i doživotně zůstanu.)
 

Nebyli jsme, nebudem a nebyli jsme, nebudem a co budem, až nebudem?

21. ledna 2015 v 0:34 | Babu
Není zakázáno se zhruba po roce vrátit sem, přečíst si v noci, kdy byste se měli učit na zkoušku, svoje články, a řezat se smíchy tak jako nikdy?
Někdo prý doufá, že se vrátím. Je kam se vrátit? Je vůbec odkud odejít? Všechno je tak nějak propojené, těžko říct, kde je začátek a kde konec, a i když za nějakou "etapou" člověk zavře dveře, není to žádné řešení.
Těžko říct, proč už nemám potřebu sem psát. Přitom se pořád něco děje, ale zřejmě už jsem příliš líná i na to sem vkládat svoje myšlenky.
Které jsou očividně dost zmatené i na mě, když ani mně samotné nedává smysl, co sem píšu. Ale současně i jo.
Stejně jako nikoho nezajímají věci z praktického života, tak mě začíná zajímat, co budu dělat, až mi vymizí ta jistota. Třeba to otevře ty "dveře". Fakt nevím, co mám dneska s těma dveřma... v našem bytě dveře chybí. Buď nejdou dovřít, zamknout, nebo jsou posunovací. Chci sakra pořádné kované dveře s klikou, kterýma můžu třískat, až se bude celý barák otřásat v základech (A nevím, proč jsem měla nutkání tuhle větu napsat v takovym tom drsnym slangu rádoby pankáčů, co hulej jak komíny a věděj, co je život, víš co, Side Višusi. Néasi.)
Mám super pocit, když zjistím, že je nějaká moje oblíbená osobnost ve stejném znamení jako já. Předpokládám totiž, že je stejný z**d jako já, trpí stejnými výkyvy nálad a taky je to automaticky volnomyšlenkářský člověk (omlouvám se všem lidem, co mají zemské znamení, klidně mnou pohrdejte, ale mám z 99% všech lidí z vaší "kasty" pocit, že jsou nudní. Pokud nejste (či si to myslíte), buďte rádi, že jste výjimeční). Prostě sympatie vzrostou. Asi jako když zjistím, že nejsem sama, kdo si myslí, že mačkat ty... tlačítka na semaforech je zbytečné. Asi i ti největší asociálové někdy potřebujou pocit... jednoty.
Až/jestli mě vyrazí ze školy, možná se sem vrátím a budu častěji přispívat, protože chci znovurozvíjet moji... kreativní stránku, která neexistuje, a je jen... důsledkem jakési mánie (a sama doufám, že se nejedná o medicínský pojem). Určitě to všechny strašně těší. Mě také.
Tak zase za rok, haha.

Mládí tě sklátí

Další články